Juniorům se loni dařilo, s desetibodovým náskokem před Kadaní ovládli 2.ligu. Povedlo se jim dokonce vyhrát 13 zápasů v řadě a tým ovládl několikero týmových i individuálních statistik.

Celý tým táhl především Marek Sochor, jenž v juniorce nastřílel ve 23 zápasech 46 branek a stal se druhým nejlepším střelcem ligy. Svou formu si přenesl také do mužského A týmu, kde ve své premiérové sezóně nastřílel 23 branek v 21 utkáních.

Za tyto výkony si tým i Mára vysloužili od města ocenění v rámci ankety Sportovec roku, které si šli převzít v pondělí do Knihovního sálu na děčínský zámek. Na předávání si však pro všechny přítomné připravili "malé překvapení". Transparenty s nápisy jako "toužíme hrát v Děčíně", "chybí nám sportovní hala" či "jedná se o stovky dětí" znovu připomněli v Děčíně již léta ožehavé a zároveň přehlížené téma.

V Děčíně chybí skutečně víceúčelová hala dlouhé roky. Na tématu stavby nové se již několikrát svezla nejedna politická strana při volbách, slibů slyšeli sportovci hromady, ale skutek stále utíká. Do dnes se pro florbalisty, házenkáře, volejbalisty, korfbalisty či futsalisty neudělalo zhola nic.

Mohou tito sportovci brát vážně vzdálenou vidinu stavby haly na zakoupeném pozemku "Řezuz" za zimním stadionem, když už přes deset let slýchají stále dokola stejné sliby? Jen těžko...

V novinách bylo na toto téma napsáno mnoho (viz níže), ale je potřeba to připomínat. Zvláště pak, když vidíme, že město umí sehnat peníze a zrealizovat stavbu sportovišť. Příkladem může být nové hokejbalové hřiště a skatepark u zimního stadionu. Celý tento areál, v porovnání s čekáním na halu, vyrostl "lusknutím prstu".

---

---

Výše zmíněné je jen ukázka toho, co bylo o hale v Děčíně napsáno. Jak řekl Tomáš Štěpánek pro Děčínský deník roku 2017, z města není cítit skutečná snaha situaci změnit, město má "hrozně malý tah na bránu". Po každém volebním období se navíc celý kolotoč jednání, schůzek, průzkumů a hlavně slibů opakuje, na práci předešlých vedení se téměř nenavazuje. To platí i dnes, o šest let později. Mezi těmi, co se o téma zajímají, dnes již převládá silný pesimizmus a víra v to, že si florbalisté, házenkáři, volejbalisté, kofbalisté či futsalisté někdy zahrají doma je mizivá.

Všechny tyto sporty se o své kluby starají, vychovávají mládež a i v nevyhovujících podmínkách dělají městu dobré jméno. Slušelo by se jim jejich nasazení a vloženou energii vrátit...

Autor článku: David Matza